Autobusem za vlakem





Obklopena dvěma českými výběžky a kusem polského území nachází se
na sever od našich hranic německá Žitava
(Zittau [citau]). Na první pohled ne moc zajímavé německé město je
oblíbeným cílem jak Čechů tak Poláků, neboť má velmi slušnou
maloobchodní síť (s velmi slušnými cenami) a pro mnoho našich
i polských obyvatel se nachází blíže než většina velkých českých
i polských měst. Kromě toho je Žitava také středobodem zdejší německé
lázeňsko-turistické oblasti, která (narozdíl od přeshraničních lokalit)
na plno využívá krásy místní lužické přírody. Ale Žitava je
zajímavá i z dopravního hlediska…
Dopravní terminál v Žitavě: Linkové
i zájezdové autobusy staví přímo před budovou vlakového nádraží.
(Zprava přichází úzkokolejná trať místní lázeňské dráhy.)
Už příjezd do Žitavy je tak trochu zážitkem, neboť za hranicemi,
kterých si v dnešní době už možná ani nevšimnete, se dostate na silnice
udržované s pověstnou německou pečlivostí. Třebaže prakticky všechny
příjezdové trasy vedou po„okreskách“ nejhrubšího zrna. (Chcete-li si
užít kontrastu dvojnásobného, vezměte to přes Polsko…) Město samé je
udržováno se stejnou pečlivostí. Za speciální zmínku stojí místní
autobusové nádraží (společné pro městskou a linkovou dopravu!). Tedy,
nabízí se otázka, zda se vůbec zdejší dopravní terminál (s pěknou
parkovou úpravou) dá nazvat autobusovým nádražím. Kromě autobusových tu
totiž jsou hned dvě vlaková nádraží: Jedno patří německým drahám
(DB), druhé lázeňské úzkokolejce (unikátních 750 mm!) , po níž vás
souprava tažená malou parní lokomotivou odveze za víceméně
symbolický peníz do třináct kilometrů vzdálených lázní Oybin
[ojbín] nebo zhruba stejně vzdálených lázní Jonsdorf [jónsdorf].
Nádražíčko turistické úzkokolejky je
hned vedle stanice vlaků i autobusů.
Ale vraťme se zpět k žitavskému dopravnímu uzlu. Kromě bezesporu
zajímavé historické úzkokolejky a faktu, že z vlaku přeběhnete na
autobus pouze skrz budovu, stojí za zmínku třeba i to, že dovnitř
autobusového nádraží není zakázán vjezd ani zájezdovým autobusům a
dokonce ani autům. Přímo v centru nádraží je totiž možnost
krátkodobého zastavení (z větší měst známé K+R). Lidé tedy nejsou
nuceni přebíhat při cestě za nějakým z hromadných dopravních
prostředků okolo vedoucí silnici. A když náhodou potřebujete auto blízko
nádraží zanechat, naproti přes ulici je možnost dlouhodobého stání
(P+R).
Parní lokomotiva úzkokolejné dráhy se
vrací po načerpání vody z depa. Všimněte si, že na dopravní terminál
mohou vjet i osobní auta — děti těšící se na mašinku tak nemusíte
vysazovat na druhé straně kolemvedoucí hlavní silnice.
Že je dopravní terminál v Žitavě, jak se na německou preciznost
sluší, perfektně vyřešen, to už snad ani nemusím dodávat: Bezbariérový
přístup všude (vč. zvýšené nástupní hrany tak, aby k ní mohl
nízkopodlažní autobus „pokleknout“), světelné informační tabule,
spousta stojanů pro kola, orientační tabule a tak dále a tak dále. Ale to
jsou sice příjemné, ale přeci jen detaily. Za zmínku spíš stojí
soustředení veškeré hromadné dopravy do jednoho bodu. Se slzou v oku jsem
vzpomínal, jak jsem kdysi v Ostrově nad Ohří přebíhal celé město kvůli
přestupu z autobusu na vlak, či jak jsem v Karlových Varech přijel na
terminál hromadné dopravy, a pak dále složitě hledal nejprve autobusové a
posléze vlakové nádraží. Máme ještě co dohánět…
Informační panely. bezbariérové
řešení, stojany na kola, kryté zastávky…