Autobusový blog

Obklopena dvěma českými výběžky a kusem polského území nachází se na sever od našich hranic německá Žitava (Zittau [citau]). Na první pohled ne moc zajímavé německé město je oblíbeným cílem jak Čechů tak Poláků, neboť má velmi slušnou maloobchodní síť (s velmi slušnými cenami) a pro mnoho našich i polských obyvatel se nachází blíže než většina velkých českých i polských měst. Kromě toho je Žitava také středobodem zdejší německé lázeňsko-turistické oblasti, která (narozdíl od přeshraničních lokalit) na plno využívá krásy místní lužické přírody. Ale Žitava je zajímavá i z dopravního hlediska…

Dopravní terminál v Žitavě: Linkové i zájezdové autobusy staví přímo před budovou vlakového nádraží.
(Zprava přichází úzkokolejná trať místní lázeňské dráhy.)

Už příjezd do Žitavy je tak trochu zážitkem, neboť za hranicemi, kterých si v dnešní době už možná ani nevšimnete, se dostate na silnice udržované s pověstnou německou pečlivostí. Třebaže prakticky všechny příjezdové trasy vedou po„okreskách“ nejhrubšího zrna. (Chcete-li si užít kontrastu dvojnásobného, vezměte to přes Polsko…) Město samé je udržováno se stejnou pečlivostí. Za speciální zmínku stojí místní autobusové nádraží (společné pro městskou a linkovou dopravu!). Tedy, nabízí se otázka, zda se vůbec zdejší dopravní terminál (s pěknou parkovou úpravou) dá nazvat autobusovým nádražím. Kromě autobusových tu totiž jsou hned dvě vlaková nádraží: Jedno patří německým drahám (DB), druhé lázeňské úzkokolejce (unikátních 750 mm!) , po níž vás souprava tažená malou parní lokomotivou odveze za víceméně symbolický peníz do třináct kilometrů vzdálených lázní Oybin [ojbín] nebo zhruba stejně vzdálených lázní Jonsdorf [jónsdorf].

Nádražíčko turistické úzkokolejky je hned vedle stanice vlaků i autobusů.

Ale vraťme se zpět k žitavskému dopravnímu uzlu. Kromě bezesporu zajímavé historické úzkokolejky a faktu, že z vlaku přeběhnete na autobus pouze skrz budovu, stojí za zmínku třeba i to, že dovnitř autobusového nádraží není zakázán vjezd ani zájezdovým autobusům a dokonce ani autům. Přímo v centru nádraží je totiž možnost krátkodobého zastavení (z větší měst známé K+R). Lidé tedy nejsou nuceni přebíhat při cestě za nějakým z hromadných dopravních prostředků okolo vedoucí silnici. A když náhodou potřebujete auto blízko nádraží zanechat, naproti přes ulici je možnost dlouhodobého stání (P+R). 

Parní lokomotiva úzkokolejné dráhy se vrací po načerpání vody z depa. Všimněte si, že na dopravní terminál mohou vjet i osobní auta — děti těšící se na mašinku tak nemusíte vysazovat na druhé straně kolemvedoucí hlavní silnice.

Že je dopravní terminál v Žitavě, jak se na německou preciznost sluší, perfektně vyřešen, to už snad ani nemusím dodávat: Bezbariérový přístup všude (vč. zvýšené nástupní hrany tak, aby k ní mohl nízkopodlažní autobus „pokleknout“), světelné informační tabule, spousta stojanů pro kola, orientační tabule a tak dále a tak dále. Ale to jsou sice příjemné, ale přeci jen detaily. Za zmínku spíš stojí soustředení veškeré hromadné dopravy do jednoho bodu. Se slzou v oku jsem vzpomínal, jak jsem kdysi v Ostrově nad Ohří přebíhal celé město kvůli přestupu z autobusu na vlak, či jak jsem v Karlových Varech přijel na terminál hromadné dopravy, a pak dále složitě hledal nejprve autobusové a posléze vlakové nádraží. Máme ještě co dohánět…

Informační panely. bezbariérové řešení, stojany na kola, kryté zastávky…