Autobusový blog

Naše nejznámější lázeňské město se mimo početné ruské komunity vyznačuje také tím, že veškerá městská doprava je zajišťována autobusy se spalovacími motory. Na první pohled se to zdá být podivné — jiná lázeňská střediska mají zpravidla k dispozici k prostředí šetrnou tramvajovou nebo trolejbusovou dopravu. Ovšem když se v Karlových Varech objevíte, pochopíte, proč tomu tak je. Město stojí na strmých svazích, které prořízla do krajiny řeka Teplá, a není divu, že toto místo bylo díky bájnému jelenu objeveno až za Karla IV. Jen šílenec by se po těchto svazích spouštěl dolů pro nic za nic.

V Karlových Varech potkáte mimo jiné staré, naftové, ale nízkopodlažní Ikarusy 412.

Zvláštní geografické podmínky tedy zřejmě významně ovlivnily veřejnou dopravu. Pro tramvaje je takový terén prostě nemyslitelný a i trolejbusy by jej pravděpodobně nezvládaly. (Vzpomeňme problémy, se kterými stoupají na Severní terasu v Ústí nad Labem. A to je kopec o poznání mírnější.) Koneckonců se serpentinami, které otáčí silnici prakticky o 360 stupňů (podobné jsem viděl naposled při přejezdu dukelského průsmysku), mají co dělat i běžné dvanáctimetrové autobusy. Do zatáčky se vejdou jen tak tak, přestože běžně používají oba pruhy vozovky. Mezi řádky tedy vkládám též informaci, že příznivci autobusových „ještěrek“ mají v Karlových Varech smůlu. Kloubové osmnáctimetrové busy, jakož u dlouhé třínápravové patnáctimetrové stroje byste zde hledali těžko. I když z „historických“ pramenů vím, že dříve se zde též výjimečně používaly — asi jen na vybraných linkách.

Dlouhé autobusy zde nehledejte. Naopak lze potkat třeba mikrobus Irisbus Daily Stratos.

Karlovarská městská doprava je doslova lázeňská, tedy maximálně ohleduplná k indisponovaným lidem. Ze zhruba padesáti spojů, které jsem na terminálu pozoroval, byly pouhé dva (!) zajišťovány autobusy s vysokou podlahou (a to relativně moderními Karosami B932). I když byste tedy používali linku mimo lázeňskou oblast, museli byste být velcí smolaři, abyste potkali autobus, který nemá nízkou podlahu. K dobru lze jistě přičíst i fakt, že nízkopodlažní autobusy jsou skutečně nízkopodlažní (Ikarusy 412, Citybusy a Citelisy), nemají tedy pouze nízkou nástupní hranu a všechny sedačky na schodě.

Karosa B932 — výjimka s vysokou podlahou.

Horší však už je, že péče o imobilní cestující začíná, ale zároveň i končí u autobusů. Pravda, neprojel jsem všechny linky, ale i tak jsem na těch hlavních, kterými se dopravují lázeňští hosté (mnozí „zdarma“, neb mají dopravu v ceně lázeňského poukazu), marně hledal zastávky upravené tak, aby hrana autobusu byla ve výšce hrany nástupního ostrůvku. Paradoxně terminál MHD je v tomto ohledu ještě horší než kterákoliv jiná zastávka. Jeho nástupiště je totiž prakticky v rovině s vozovkou. Po terminálu se tak sice lze velmi snadno pohybovat třeba i na vozíku, ale i do nízkopodlažních autobusů se díky tomu nastupuje přes „schod“.

Když jsou špatné zastávky, ani nízkopodlažní autobusy nepomohou.

Když už jsme u terminálu MHD, nedá mi to nezmínit jeho extrémní zaneřáděnost (více by se hodilo poněkud vulgárnější slovo). Až jsem viděl leccos, ale takový nepořádek jako zde, to snad už horší ani být nemůže. I když možná by mě někde ještě překvapili.

Je libo žvýkačku? Nebo cigaretku?

K tomu je třeba ještě připočítat nešvar, jež i přes existenci zákona výslovně zakazujícího kouření na zastávkách veřejné dopravy (mimo jiné), naší republiku stále neopustil. V lepším případě kuřáci poodstoupí alespoň o pár kroků vedle, i když smrdí cestujícím (školou povinné děti nevyjímaje) pod nos dál (ten kouř „kupodivu“ nezůstává na místě). Daleko častěji ovšem neomaleně „podkuřují“ cestujícím přímo u nápisu Kouření zakázáno. A ani lázeňské město není v tomto směru světlou výjimkou. Tenhle naprosto běžný jev považuji osobně za další učebnicový příklad neschopnosti a naprosté zbytečnosti městské policie. Právě ta má totiž napomáhat udržování pořádku ve městech. Jenže skutek utek. Nebo už někdo z vás viděl strážníka pokutujícího kuřáky na zastávce? To jste spíš na vlastní oči viděli Monu Lisu…

Proč bychom si nekouřili, když to nikdo neřeší.

Ale zpět k dopravě. Co se sítě MHD a četnosti karlovarských spojů týče, nabyl jsem dojmu, že si s jejich vyvážeností někdo pěkně pohrál. I přes již zmíněnou náročnost terénu není snad nikde příliš daleko k zastávce, autobusy vás zavezou na všechna významná místa a spoje jezdí optimálně vytížené. Nemusíte tedy stát na cizích nohách, ale zároveň se neplýtvá jízdami s prázdnými autobusy. Místní by možná mohli mít jiný názor, ale z pohledu návštěvníka fungovala doprava velmi efektivně. A velmi mile mě překvapily též noční linky. To jen tak někde nemají.

Síť denních i nočních (!) linek. Všimněte si též odrazu — vidíte na něm jednak tržnici, podle níž se terminál MHD jmenuje, a jednak moji maličkost s foťákem v ruce :-).

Když jsem v úvodu zmiňoval, že v Karlových Varech jezdí pouze autobusy se spalovacími motory, schválně jsem nemluvil o motorech naftových. Lázeňské město totiž disponuje několika autobusy s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG). Nejde přitom o ledajaké plynové autobusy, ale rovnou o to nejkvalitnější (a nejdražší), co se dá pořídit — potkáte zde nízkopodlažní Citelisy 12m CNG. Ekologičtí aktivisté teď jistě zajásali, i když my zasvěcení víme, že s tou ekologií to není u CNG pohohu tak žhavé: Nejmodernější naftové motory produkují zplodin ještě méně. Navíc ani rentabilita plynového pohonu není kdovíjaká. Velká výhoda CNG spočívá snad jedině v tom, že díky krátkozrakosti „ekologů“ jsou na tyto autobusy často poskytovány zajímavé dotace. Třeba nový SOR s pohonem na CNG se dá pořídit třeba i za tři miliony korun. Což za nový LE („polonízkopo­dlažní“, tedy s nízkou nástupní hranou) není zlé — například nový Citelis přijde zhruba na milionů sedm. Ovšem v případě Karlových Varů to asi takové terno nebylo, zrovna Citelis CNG je (jak jsem právě naznačil) dost drahý špás. Ale hlavně že se ve městě objevily nové kvalitní autobusy. Která pomatená lobby za to může, to už asi nehraje roli.

Plynový Citelis 12m CNG.

Co by ovšem měl karlovarský dopravní podnik rozhodně změnit, je reklamní agentura. Autobusy tolik zhyzděné reklamou, jako mají ve Varech, jsem snad ještě nikde neviděl. Pokus o něco jako je celovozová reklama (CVR) skončil tak, že jsou polepeny jen některé plochy vozu a to ještě špatně — na hranách významně prosvítá původní barva laku, samozřejmě ostře kontrastující s barvou reklamy. A neomylně jsou takto pokaženy ty nejlepší vozy, co v Karlových Varech jezdí. Přitom zjevně jde o pouhé neumětelství při polepu vozidel, neboť nejsou polepeny ty části, kde by bylo pořeba prožezávat otvory, lepit reklamu na oblé části karoserie a podobně.

Pokus o celovozovou reklamu dopadl ve Varech katastrofálně.

Více fotografií (i již vyřazených autobusů) naleznete v galerii Dopravního podniku Karlovy Vary.