Autobusový blog

Trolejbusová doprava se v (bývalé) západní Evropě nevyskytuje zrovna hojně (viz článek Trolejbusy v Evropě), některé provozy byly dokonce v nedávné době zrušeny. Jinými slovy potkat v této části světa autobus s „tykadly“ není zrovna lehké. Ke světlým výjimkám patří v tomto ohledu nádherné rakouské město Salzburg, jež „civilistovi“ bude známé spíš skrze postavu geniálního hudebního skladatele W.A.Mozarta. Ale i z hlediska městské dopravy stojí Salzburg za zmínku.

Van Hool AG300T. Za pozornost stojí též několikanásobné křížení trolejí.

Pokud bych měl trolejbusovou dopravu v tomto rakouském městě stručně charakterizovat, musel bych použít výraz typu „noční můra šíleného elektrikáře“. Máte-li pocit, že například Brno nebo Plzeň, kde jezdí tramvaje i trolejbusy současně, jsou zadrátovaná města, je vidět, že jste ještě nebyli v Salzburgu. Už na první pohled jsou totiž místní křižovatky neuvěřitelně složité. Není výjimkou, že do klasické čtyřsměrné křižovatky přichází ze všech stran nejen dvě, ale tři, místy dokonce i čtyři vedení a všechna se všemi kříží. Tedy alespoň to tak na první pohled vypadá. Jak je to ve skutečnosti, to jsem nebyl schopen pouhým pohledem (ani delším sledováním provozu) odhalit. 

Van Hool AG300T zezadu. Pozornému čtenáři neunikne, že z křižovatky vyjíždí dva trolejbusy současně.

Když se projdete po městě, zjistíte další zajímavou skutečnost — vyjma pěších zón v historickém centru jezdí trolejbusy úplně všude. Skutečně, najít ulici, kde by nebyla alespoň jedna trolej (resp. dvojice trolejí), je docela kumšt. A když na takovou narazíte, můžete si být jistí, že je to propojka, na jejímž začátku a konci dráty visí. V okrajových částech města už samozřejmě taková koncentrace trolejbusových vedení není, ale střed je skutečně impozantní. Zřejmě to však není vůbec bezúčelné: Dokáži si představit, že díky složitosti sítě není větší problém zavřít z důvodu rekonstrukce jednu ulici v centru, přičemž trolejbusy mohou mezitím pohodlně jezdit kolem. Udělat něco takového například v severočeském Ústí nad Labem, kde po jedné trati v centru města projíždějí všechny linky, mohly by všechny vozy zůstat „doma“.

Nízkopodlažní Gräf & Stift NGT 204 M16.

Ve světle těchto informací asi nikoho nepřekvapí, že centrum Salzburgu je trolejbusů skutečně plné. Dokonce i o půlnoci máte vždy v dohledu alespoň jeden vůz s „tykadly“ (!). A když jsem v odpolední špičce pořizoval snímky zdejších strojů pro Galerii autobusů, vypadalo to tak, že jsem si jeden vůz vyhlédl a nafotil, avšak dalších tři až pět mi mezitím projelo. Bohužel jsem neměl čas, abych se trolejbusy také svezl, ale soudě podle projíždějících vozů, asi bych na zastávce dlouho nečekal. Když jsem se pak vrátil domů, docela mě šokovalo zjištění, že celý ten mumraj tvoří vlastně „pouhých“ osm linek, což je počet srovnatelný s českými provozy. Na druhou stranu, vozovna v Salzburgu poskytuje prostor více než 80 trolejbusům, což už byste u nás hledali těžko.

Ještě jednou Gräf & Stift NGT 204 M16, tentokráte zeshora.

Co se týče vozového parku, potkáte v Salzburgu výhradně kloubové trolejbusy. Nejmladší vozy jsou z produkce belgické společnosti Van Hool, kterou, nejezdíte-li často na západ, asi moc neznáte. Produkuje totiž stroje vysoké úrovně a tedy cenově přesahující úroveň pokladny většiny našich dopravců. Konkrétně v Salzburgu jezdí 32 nízkopodlažních Van Hoolů AG300T (od autobusu stejného typu je tak v názvu odlišuje pouze písmeno „T“). Není bez zajímavosti, že část těchto vozů (údajně 13) má též pomocný dieselový motor, jež dovoluje trolejbusu objíždět po neeletrifikovaných silnicích výluky tratí.

Nejstarší typ v běžném provozu — Gräf & Stift GE 112 M16.

Kromě Van Hoolů jezdí v Salzburgu dále 23 nízkopodlažních trolejbusů s karosérií MAN NG312 a 26 klasických (rozuměj s vysokou podlahou) trolejbusů s karosérií MAN SG242. Ač jsem tyto vozy na první pohled poznal, posléze mě překvapilo, že přesná identifikace jejich názvu nebude tak jednoduchá. MAN totiž přestal vyrábět trolejbusy konče typem SG220 HO. Zřejmě tedy výzbroj pro trolejbusy s karosérií z MANu dodal někdo jiný, podobně jako plzeňská Škodovka „vyzbrojuje“ Irisbusy, potažmo nově Solarisy. Po chvíli pátrání jsem sice narazil na jméno Gräf & Stift, jenže záhy se ukázalo, že tato rakouská automobilka zanikla zhruba s obdobím druhé světové války. A záhada byla na světě. Nakonec ale původní předpoklady byly vesměs správné. Zánik firmy Gräf & Stift spočíval pouze v zániku vlastní produkce, firma sama vesele fungovala dále a pohlcena právě MANem kompletovala pro svou mateřskou firmu převážně autobusy. A dokonce je dlouho opatřovala vlastním označením. V rámci této produkce vznikly i trolejbusy — ano, mimo jiné i ty, co jezdí v Salzburgu. Mimochodem, dneska už je zřejmě „Gräf & Stift“ pohlcen MANem dokonale (podobně jako Karosa Irisbusem) a pod svým jménem nevyrábí.

„Nahradím 140 osobních aut — bez zplodin, bez hluku.“

Za poslední zmínku stojí také velmi zajímavá — moderním výrazem řečeno — „self-promotiom“ místních trolejbusů. (Jednoduchý český výraz bychom hledali těžko, ale angličtináři se dovtípili, že myslím „reklama dělaná mnou na sebe sama“.) Významná většina vozů má totiž na zadním skle nápis, který informuje o věcech související s trolejbusovou dopravou. Kromě očekávaných informací, že doprava trolejbusy je rychlá (v Salzburgu asi opravdu je) a ekologická se dozvíte například i to, že místní dopravce provozuje přes osmdesát vozidel, či že jeden trolejbus nahradí bez zplodin a hluku až 140 osobních aut. Škoda, že podobná nenásilná popularizace hromadné dopravy neprobíhá i u nás. Třeba by pak i její politická podpora vypadala jinak. Ale to už je téma na úplně jiný článek…