Český elektrobus
Zatímco dopravci na západ od nás pozvolna nasazují do provozu autobusy
s hybridním
pohonem, v Česku jsme podle všeho o krok dále. Nejenže silnice kolem
Neratovic brázdí světově unikátní experimentální vodíkový
autobus, ale do běžného provozu se dostávají i elektrobusy. První
vlaštovkou byly pražské
elektrobusy italské výroby, ale ty nejsou zrovna důvodem k chlubení.
Jednak je to zahraniční technologie, jednak je jejich spolehlivost bídná, a
tak „ekolinku“ 292 nezřídka obsluhují mírně orezlé, špatně
spálenou naftou smrdící, ale spolehlivé Ikarusy
E91. Za zmínku však stojí domácí SOR
EBN 10.5, městský elektrobus z produkce společnosti SOR Lichavy. Měli
jsme nedávno možnost se ve vozidle svézt a nafotit ho. A samozřejmě jsme
také z různých zdrojů vyšťárali mnoho zajímavých informací, které
výrobce i provozovatel prozatím jediného existujícího exempláře (Dopravní
podnik Ostrava) více či méně důkladně tají…

Nejprve trochu obecně — co je to vlastně elektrobus? S trochou ironie
řečeno, jde o „autobus na baterky“, respektive o „trolejbus bez
tykadel“. Jinými slovy je to autobus poháněný elektromotorem, jehož
napájení zajišťuje akumulátory vestavěné ve vozidle. Napád jistě
jednoduchý, dokonce starší než spalovací motor. Koneckonců první vozidlo,
které překonalo (kdysi) bájnou rychlostní hranici 100 km/h, byl v roce
1899 právě elektromobil. Jenže na tužkové baterie autobus jezdit
nebude a udělat vozidlo napájené z akumulátorů tak, aby bylo schopné ujet
nějakou rozumnou vzdálenost, je opravdu kumšt. Proto se elektromobily
dostávají znovu ke slovu po více než 100 letech. Třebaže mají mnoho
pověstných „ale“, zdají se být slibné. Minimálně tedy elektroSOR
vypadá skvěle. A zejména v exhalacemi trpící Ostravě vypadá autobus
hromadné dopravy s nulovými (!) emisemi jako správná cesta.

Jak již název vozidla napovídá, SOR EBN10.5 vychází z vozidel řady
„BN“. Pro ty, kteří se ve značení společnosti SOR nevyznají, doplním,
že jde o low entry („polonízkopodlažní“, tedy vozidlo s alespoň
jedním nízkopodlažním vstupem a částečně nízkopodlažní kabinou)
městský autobus poněkud kratší délky 10.5 metru (standardní autobus má
délku 12 metrů). Technické parametry vozidla opisovat nebudu, kdo má
zájem, nechť si prostuduje katalogový
list na stránkách společnosti SOR. Za zmínku však stojí fakt, že
narozdíl od svých BN
bratrů (sester?) nemá EBN10.5 často kritizovaný „hrb“ a naopak má
všechny dveře s nízkou podlahou (také celá ulička ve vozidle je
nízkopodlažní).

Nyní již však k tomu nejzajímavějšímu. Jak vlastně SOR
EBN10.5 jezdí, a jak se s ním jezdí? Předně je třeba uvést, že na
jedno nabití ujede vozidlo asi 120 km (přesněji 100 až 150 km podle
náročnosti terénu). Může se to zdát málo, ale na obsluhování
městských linek je to víc než dost. I trasu opravdu dlouhé linky projede
autobus minimálně pětkrát bez dobíjení. Navíc dobíjet jej lze
z běžné třífázové zásuvky. Pravda, je k tomu potřeba nabíjecí
stanice, ale ta má rozměry cca 30×50×70 cm, takže ji řidič může vozit
klidně s sebou. O možnosti zabudovat ji přímo do autobusu se zatím
neuvažuje, zřejmě kvůli vysoké ceně. Koneckonců určitě vyjde levněji
používat jednu stanici pro více vozidel. Existuje také možnost zrychleného
nabíjení vozidla. Rychlonabíjení dodá akumulátorům za 15 minut cca 20 %
jejich kapacity, což i na velmi náročné lince bohatě postačí na jedno
„kolečko“. Elektrobus je tedy schopen plynule celý den obsluhovat jednu
linku za předpokladu, že má na konečné k dispozici zásuvku. Což lze
v našich zeměpisných šířkách lze garantovat kdekoliv.

Jízdní vlastnosti vozidla jsou podle dojmů řidičů lepší než
například u trolejbusů. Elektrobus je však „línější“.
Pochopitelně. Elektronika vozidla se snaží akumulátory co nejméně
vybíjet, a tak omezuje proud tekoucí do motoru na určitou úroveň. Jinými
slovy když sešlápnete „plynový“ pedál v trolejbusu až na podlahu,
vozidlo vystřelí jako raketa, bude zrychlovat „donekonečna“.
U elektrobusu elektronika sama usoudí, jak moc zrychlí, a vozidlo uvede do
pohybu plynule. To by mohli ve výsledku ocenit cestující, neboť se tím
eliminuje klasický efekt obličejů rozplácnutých na zadním skle. Na druhou
stranu řidiči to znemožňuje rychle se vtísnit do mezer v hustém
městském provozu. Trochu problematická je také jízda v prudkých kopcích.
Vozidlo vyjede každý kopec, ale do těch nejprudších bude klidně šplhat
rychlostí třeba jen 10 km/h. Nicméně to se dá v elektronice upravit podle
terénních dispozic každého města.

Jízda v elektrobusu je zajímavý zážitek. Do cca 10 až 15 km/h se
vozidlo pohybuje zcela neslyšně. (Spornou otázkou zůstává, zda je to pro
městský provoz výhoda nebo nevýhoda.) Při vyšších rychlostech vozidlo
hučí podobně jako trolejbus, byť méně hlasitě. Nejvíce jej uslyšíte
při rekuperaci energie, což je zvuk prakticky shodný s trolejbusem
(i hlasitostí). Sečteno, podtrženo: Elektrobus je maximálně tak hlučný
jako trolejbus, většinou je však tišší. Srovnání s hlučnými
spalovacími motory samozřejmě nemá ani smysl. Trochu hluku uvnitř vozidla
generuje chlazení elektrovýzbroje, které se spouští cca na minutu zhruba
jednou za tři minuty (podle zátěže vozidla). Na druhou stranu vozidlo
stojící na zastávce je naprosto tiché, stejně tak při rozjezdu. Podobně
jako u trolejbusů je také rozjezd okamžitý. (Porovnejte s burácející
naftou odlepující se těžkopádně od zastávky.)

SOR EBN10.5 má samozřejmě všechny vlastnosti moderního autobusu. Kromě
již zmíněného nízkopodlažního vstupu to je třeba i praktický kneeling
(přiklonění vozidla k zastávce), elektronický informační systém a
další vymoženosti. Za zvláštní zmínku stojí osvětlení vozidla. To má
dvě úrovně. Nižší úroveň svítí mnohem víc než osvětlení
v klasickém autobuse. V interiéru se tak dá v noci třeba i bez
problémů číst. Není to prostě klasické „orientační šero“, aby
cestující našel dveře nebo nezakopl o spícího bezdomovce. Jak vypadá
silnější osvětlení se lze jen domýšlet (ze zjevných důvodů ho šofér
vůbec nezapnul), možná je to jen funkce pro proměnu autobusu v lampión
při účasti na prvomájové přehlídce.

Pozitivní zprávou je, že první SOR EBN10.5 se plně osvědčil (pár
dětských nemocí výrobce a provozovatel postupně odladili) a Ostrava už má
objednány další kusy. Podle tam-tamů by se měly v ulicích slezské
metropole objevit zhruba v lednu, březnu a červnu. Vážný zájem mají
také na Slovensku, konkrétně pod Tatrami. Elektrobus tam prošel testováním
a zaujal. Neoficiální zdroje též hovoří o tom, že i tam jsou již nové
kousky objednány. I hlavní město, kde se vozidlo také testovalo, by zájem
mělo… po fiasku s italskými elektrobusy vypadá domácí výrobek jako
správná cesta. Jenže pražský dopravní podnik nemá — kulantně
řečeno — peněz nazbyt, takže zde se asi elektrobusy jen tak neobjeví.
Přestože jejich cena není závratná. SOR si EBN10.5 cení asi na
14 milionů korun. To je sice zhruba dvojnásobek ceny městského
nízkopodlažního autobusu, na druhou stranu je to cena velmi podobná té,
kterou si plzeňská Škoda účtuje za trolejbusy (cca 10 až 12 milionů za
klasický trolejbus, 14 až 16 milionů za kloubový trolejbus). Vše tedy
nasvědčuje tomu, že SOR kráčí po správné cestě.

Komentáře
Reakce na tombik @ 25.01.2011: Naprosto souhlasím.
Ekobusy, by podle mě měly jezdit ve všech městech, zvlášť v centrech by měly jezdit jedině ekologické vozy.
SOR do toho, fandím elektrobusům velice moc! Doufám, že podobných článků přibude, tenhle web je opravdu moc dobrý ;).