Autobusový blog

Skalní příznivci autobusů prominou, ale tentokrát si dovolím malou kolejovou odbočku. Při svých cestách za poznáváním krás a zvláštností hromadné dopravy jsem totiž v německém Hannoveru narazil na cosi vskutku zvláštního. Na první pohled tramvaj, na druhý pohled vlak, ale možná taky docela dobře metro. Kam tento provoz zaškatulkovat, to opravdu nevím. On to koneckonců neví ani sám provozovatel. Nazývá jej totiž Stadtbahn, tedy „městská dráha“ — to je sice nejbližší tramvaji (německy Strassenbahn, doslova „pouliční dráha“), ale přeci jen to tramvaj není.

Na první pohled klasická tramvaj s tříčlánkovými vozidly.

Potkáte-li tento tramvajometrovlak někde na předměstí Hannoveru, nemáte nejmenší pochybnosti — je to tramvaj. Klasická vícečlánková kolejová vozidla napájená elektřinou z horem vedených trolejí jezdí po vyhrazeném pásu uprostřed silnice. A pokud není jiná možnost, jezdí po kolejích vsazených přímo do silnic a proplétají se mezi ostatními vozidly.

Také kolejový svršek je ryze tramvajový.

Na druhý pohled však už člověk znejistí. Slušně velká tříčlánková vozidla jezdí v soupravách po dvou nebo po třech, takže klidně přijede vlak o délce zhruba sto metrů. To je na tramvaj trochu moc. Nástupní hrana vozidel se navíc nachází — stejně jako u vlaků — více než metr nad zemí. Přesto jsou z pohledu cestujících vozidla nízkopodlažní. Zastávky se totiž plynule zdvihají nad terén o patřičnou výšku, takže do vozidla nastupujete v jedné rovině. Speciálně upravená „nádraží“ však také nejsou u tramvají zrovna obvyklé.

Vysoké železniční podvozky a zdvižená nástupište odpovídají vlaku.

Mimochodem: Zastávky jsou dimenzované přesně na velikost souprav, respektive přesně na velikost třívozidlové soupravy. Aby však nemusely být až tak dlouhé, třívozidlová souprava se do nich úplně nevejde — kus ji vpředu i vzadu přesahuje. Z toho důvodu nejsou první dveře prvního vozidla a poslední dveře poslední vozidla použitelné. Nicméně i na to je pamatováno. Souprava zastavuje přesně tak, že před nepoužitelnými dveřmi zůstává cedule s nápisem „výstup“ a šipkou v patřičném směru. Funguje to velmi dobře, i naprostý cizinec není zmaten. Velkou šipku, jež se náhle objeví před očima, pochopí prostě každý.

Tato cedule se objeví před nepoužitelnými dveřmi, je-li souprava příliš dlouhá.

Když do soupravy nasednete a vydáte se vstříc centru velkoměsta, s velkou pravděpodobností skončíte v tunelu. Značná část tras v centru města je totiž vedena (relativně mělce uloženými) tunely. Takže například z třiceti stanic jedné trasy vypadá prostředních deset jako čistokrevné metro. Zajímavé přitom je, že některé trasy jsou vedeny pod povrchem a jiné zároveň na povrchu. Takže klidně můžete vystoupit z podzemní stanice a na povrchu potkáte stejné vozidlo (na jiné lince) jako tramvaj.

Metroúsek v centru města.

Třešničkou na dortu pak zůstává podzemní nádraží v centrální stanici, které se dost vymyká nám známému konceptu metra. Čtyři koleje se potkávají v jednom podzemní prostoru a lidé mezi nimi zběsile pobíhají nadchody. To bylo asi jediné místo, kde jsem zapochyboval o praktičnosti hannoverského řešení. Tady už skutečně nebylo lehké zorientovat se. Jinak ale tento tramvajometrovlak pozoruhodně využívá výhod všech tří zmíněných dopravních prostředků.